Martina Kulhánková, předseda
Narodila jsem se v Praze, kde také celý život žiju. Vystudovala jsem střední ekonomickou školu. Mám ráda knížky, filmy, dobrou hudbu, zábavu, přírodu, sluníčko, cestování a v neposlední řadě milé lidi. S odstupem devíti let se mi narodily dvě dcery, z nichž mladší Anetka od svých 17 let bojovala s hraniční poruchou osobnosti, a i přes velkou snahu tento boj nakonec vzdala a v necelých 21 letech svůj život dobrovolně ukončila. Navzdory mojí bolesti, nebo možná právě díky ní, jsem si uvědomila, jak neskutečně málo je pro lidi s HPO a jejich blízké pomoci a dostupných informací. Jelikož psychika nejde vyšetřit pomocí zobrazovacích metod jako zlomená noha, často to na ostatní působí tak, že si to člověk vlastně jen vymýšlí. A tady je prapůvod toho, proč jsem se rozhodla založit pacientskou organizaci pro lidi trpící HPO a jejich blízké. Přála bych si, aby byla všem těmto lidem dopřána péče, jakou potřebují a jakou si zaslouží, aby se na duševně nemocné už nikdy nikdo nedíval skrz prsty a nevysmíval se jejich vnitřní bolesti.
Míla Čermák, místopředseda
Narodil jsem se v Chomutově a celý život bydlím a pracuji na Chomutovsku. V 7 letech jsem onemocněl cukrovkou (DM1) a jako malý kluk jsem si umínil, že vynaleznu lék na cukrovku a všechny diabetiky vyléčím. Jsem člověk, který chce pomáhat lidem. Jako předseda pacientské organizace PaciMed pomáháme lidem s civilizačními chorobami – obezitou, diabetem a kardiovaskulárními nemocemi. Při své práci i v soukromí jsem se potkal s lidmi s HPO a zjistil jsem, že se jedná o poruchu, která je ve společnosti velmi opomíjená a stigmatizovaná/démonizovaná /zatracovaná, psychologové se jí vyhýbají a neradi jí řeší. Proto jsem se rozhodl pomáhat lidem s HPO lépe zvládat tuto poruchu, více informovat veřejnost, získávat podporu pro pacienty a pomoci jim lépe zvládat život, sociální začlenění a pracovní a soukromé uplatnění.
Ing. Nikola Dvořáková
Narodila jsem se v roce 1991 v Praze. Vystudovala jsem Českou zemědělskou univerzitu v Praze, obor Hospodářská a kulturní studia na Provozně ekonomické fakultě. Ráda cestuji, trávím čas s rodinou a přáteli, mám ráda dobré jídlo a slunečné počasí. Jsem dcerou Martiny Kulhánkové, autorky knihy Život na houpačce. Společně jsme založily instagramový účet @život_na_houpačce, který navazuje na profil @dívka_bez_hranic, který spravovala moje sestra Aneta Nela Kulhánková. Společně s mámou a nyní i s dalšími kolegy se snažím v rámci projektu Černobílý život o destigmatizaci psychických onemocnění a duševních poruch, zejména hraniční poruchy osobnosti, která se stala osudnou naší Anetce. Přeji si totiž, aby už další pacienti a jejich rodiny či přátelé nemuseli procházet tím, čím jsme si s naší Anetkou v průběhu její léčby museli projít my.
Adéla Šmídová
Vyrůstala jsem v malé vesničce kousek od Loun. Mojí největší vášní je běh a nejšťastnější jsem někde v přírodě. Ráda poslouchám hudbu a podcast Opravdové zločiny. Kreslím, píšu a trávím čas s přítelem. Do pacientské organizace jsem se rozhodla zapojit, protože sama moc dobře vím, jaké to je, když vás den co den provází touha neexistovat. Nevědět, kam jít, na koho se obrátit, komu se svěřit. Moc bych si přála, aby tuhle bezmoc a bezvýchodnost situace nemusel už nikdo další cítit. Sama trpím hraniční poruchou osobnosti, mimo jiné mě trápí poruchy příjmu potravy, úzkostně depresivní stavy, panické ataky. Prošla jsem mnoho psychiatrických ambulancí a mám za sebou několik hospitalizací. Naše psychiatrické zdravotnictví s touto poruchou zatím bohužel příliš pomoci nedokáže. Věřím, že organizace Černobílý život dá lidem s HPO vše, co skutečně potřebují, především ale citlivý a lidský přístup. A to je právě to, co během své léčby nejvíce postrádám. Mým cílem je nebát se a naučit se o psychických problémech mluvit, nestydět se za svoji nemoc, přispět tak k osvětě a prolomit stigma, které kolem HPO stále panuje. V organizaci chci být po ruce všem těm, kteří to vnímají stejně a kteří mě budou potřebovat.
Veronika Tréglová, DiS.
Narodila jsem se jako první dítě v rodině. Byla jsem vždy velmi citlivá a hodně úzkostná. Špatně jsem se soustředila, žila jsem si vždy tak nějak ve svém bohatém vnitřním světě, který nikdo nechápal. Ségru jsem vždy viděla jako tu lepší, schopnější, dravější. Vystudovala jsem VOŠ, obor Sociální pedagogika, milovala jsem zde předměty jako psychopatologie, logoterapie a další terapeutické přístupy. Měla jsem být šťastná, že jsem dokončila vošku, ale cítila jsem se úplně prázdná. Až jsem objevila DBT, nový směr terapie a začala jsem díky Martině chodit na skupinu určenou pro poruchy osobnosti. Co se týká mojí diagnózy, vždycky jsem chtěla někam patřit, ale čím jsem starší, vnímám každého jako jedinečnou bytost. Nicméně „černobílý život“ celkem přesně vystihuje moje myšlení před DBT. Naučila jsem se zde nejen získávat nové dovednosti, abych se zařadila, ale hlavně hledat samu sebe, přijímat vlastní jedinečnost a být flexibilnější v myšlení. Rovnováha se nyní stává heslem mého života. A těší mě, že budu moci být nápomocná i ostatním.
Spolupracující odborníci
Mgr. et Mgr. Dagmar Halo,
psycholožka, učitelka, pracovnice v sociálních službách
Pracovní zkušenosti a kompetence k provádění psychoterapeutické práce:
Univerzita Palackého v Olomouci, FF, Klinická psychologie, doktorské studium; Univerzita Palackého v Olomouci, FF, Psychologie, Mgr.; Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, PedF, Psychologie Výcvik v psychoanalýze, Psychoanalytický institut, Česká psychoanalytická společnost; specializační vzdělávání v oboru klinická psychologie, IPVZ; psycholožka ve zdravotnictví, Centrum krizové intervence, PN v Bohnicích; psycholožka ve zdravotnictví, 3. IK, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze; Vývojová psychopatologie, IKP z. s.; Základní kurz Rorschachovy metody, IKP z. s.; Operacionalizovaná psychodynamická diagnostika a interview 2, IKP z.s.
Motto:
„Sdělená starost, poloviční starost.“
Kompetence a praxe
Pracuji jako psycholožka ve zdravotnictví s dospělými klienty v krizovém centru PN Bohnice, s dětmi a dospívajícími v SOS vesničkách a samozřejmě v Reset centru. Na 3. interní klinice VFN jsem se věnovala pacientům s obezitou a diabetem. Jsem ve výcviku v psychoanalýze. Na Univerzitě Palackého pokračuji v doktorském studiu. Ve volném čase se ráda hýbu, chodím do kopců a hledám způsoby, jak vyřešit neřešitelné.
Co vzkazujete těm, kteří potřebují psychologa a třeba se bojí, stydí nebo to nevědí:
„Dospívání přináší mnoho situací, ve kterých si dospívající nemusí vědět rady a rádi by se poradili o tom, co je trápí anebo se zorientovali v tom, jakým
směrem se v životě vydat“.
Mgr. Nelly Kalinová, PhDr. psycholožka III. interní kliniky VFN a 1. LF UK
Nelly Kalinová vystudovala jednooborovou psychologii na PedF UK. Klinické zkušenosti sbírala v rámci stáží mj. v Psychiatrické nemocnici Bohnice, Národním ústavu duševního zdraví, INEPu a na několika dalších mimopražských klinikách. Nyní se druhým rokem věnuje psychodiagnostice, poradenství a psychoterapii v rámci oddělení obezitologie 3. interní kliniky VFN.
Eliška Břenková, DiS.
dentální hygienistka
Narodila jsem se v Praze, vystudovala zde střední zdravotnickou školu v oboru všeobecná sestra a vyšší odbornou školu v oboru dentální hygienistka, čemuž se od absolutoria po celou dobu profesně věnuji. Ráda trávím čas poslechem dobré hudby, čtením, cestováním, s rodinou, přáteli a také svou prací. Na ní mám ráda především její rozmanitost a kontakt s ostatními, možnost poznat zajímavé lidi a jejich příběhy. Právě tak jsem se seznámila s Martinou, jež ke mně chodí na dentální hygienu, a životním příběhem její dcery Anetky.
Chtěla bych nejen v rámci projektu Černobílý život pomáhat pacientům s HPO v jejich každodenním boji s nemocí a s péčí o jejich bolavou křehkou duši.
Mgr. Barbora Mlázovská
psycholožka
Barbora Mlázovská vystudovala jednooborovou psychologii na PedF UK. Dlouhodobě se zabývá problematikou ohrožených dětí a dospívajících a léčbou traumatu. Pracuje již několik let v
Klokánku. Dále v organizaci Natama jako terapeutka a rodinná poradkyně. Má zkušenosti s prací s lidmi s duševním onemocněním v organizaci Bona. S klienty s HPO pracovala v Psychiatrické nemocnici Bohnice v denním stacionáři pro poruchy osobnosti. Je ve výcviku systemické psychoterapie a má hotový kratší výcvik v dyadické vývojové terapii. Absolvovala on-line kurz DBT Skills od Marshy Linehan (zakladatelka DBT terapie).
Bc. Alice Kleplová – Alič Ka
peer konzultant
Narodila jsem se v Chomutově v roce 1986. Do Prahy jsem se přestěhovala, když jsem šla na vysokou. Vystudovala jsem humanitní studia na Karlově univerzitě. Studium psychologie a filosofie mi zřejmě pomohlo k překonání mnoha náročných období. Mám desetiletého syna, tři kočky a nahého psa. Naplnění cítím v pomoci druhým. . Ráda čtu, cestuju, sleduju hnízdění čápů, miluju slunce a moře, ale naučila jsem se vidět krásu i v deštivém dni. Kromě gamblingu jsem si prošla snad vším, mám HPO, 18 let jsem se potácela s PPP, alkoholismem a drogami, úzkostnou poruchou, panickými atakami, sociální fobií. Ztotožňuji se s myšlenkou, že nejhorší lidská vlastnost je lhostejnost, proto chci v Černobílém životě pomáhat osobám s HPO zvládat jejich boj s emoční bolestí jako peer a jejich blízkým pomoci “hraničáře” pochopit, a zároveň pomoci kolegům s čímkoliv bude v mých silách. Věřím, že i s HPO se dá žít kvalitní život, že lze překonat vnitřní prázdnota, klíč k zotavení vidím v přijetí, lásce, respektu a vděčnosti a mým heslem je “teď, tady”.
Kačka Perglová
PR specialista
Jsem studentka VŠ v oboru marketing. Už pár let se vzdělávám v tématech duševního zdraví, zejména ve vývojové psychologie a neuropsychologii. Ráda čtu, maluji, píšu a cvičím yogu. Jako velkou sílu vidím v mindfullness a v práci s dechem. Mezi své silné stránky řadím otevřenost, sílu a ochotu pomoci. Mezi ty slabší pak svoje duševní zdraví, i když to je vlastně taky velká síla. Jsem osobnost, která vykazuje rysy emočně nestabilní osobnosti hraničního typu. O diagnóze vím už 3 roky. V té době jsem na to byla sama, žádnou komunitu jsem neznala a ani jednoho člověka, co by si procházel tím stejným. Mám za sebou 2 suicidální pokusy, několik let trápení a celý život velké emoční bolesti. Mou cestu mi obrátila dialektická behavoriální terapie. Nemůžu ani ve slovech říct, jak moc mi tato terapie pomohla a ukázala život, který mi stojí za to žít. Po větší i menší stabilizaci mých některých ohrožujích rysů mohu zase studovat a dávat své komunitě zpět a budovat jí. Chci ostatním ukázat, že je to do určité míry možné a dát jim naději. Proto jsem velmi ráda, že mohu zkombinovat obor, který studují, s tím, v čem vidím velký smysl, a to je tato organizace a jak velkou práci do ní všichni dávají. Je moc fajn, když se člověk cítí, že je někde vítaný, i s tím, čeho se sám bojí.
Mirka Stonožka Špíšková
lektorka výtvarných workshopů
Narodila jsem se v Praze, jako prostřední ze tří sourozenců. Vystudovala jsem zde střední ekonomickou školu.
Mezi mé záliby patřilo od mala čtení knih, sport a výtvarničení. S postupujícím věkem jsem však sport postupně vyřadila a zůstalo převážně jen to výtvarničení, spojené s občasnou prací s dětmi. Sama mám dvě odrostlá dítka, dceru a syna.
Jelikož vím, jak tvoření čehokoliv, co je za námi vidět, dokáže dělat radost, poskytuje potřebný klid a navozuje pohodu, budu ráda, když se o to podělím i s členy Černobílého života.
Ostatní
Filip Cacák, webmaster
Jsem studentem 3. ročníku Střední průmyslové školy na Proseku, obor IT – Vývoj aplikací. Do tohoto projektu jsem se zapojil díky mé tetě Martině Kulhánkové, abych pomohl a zároveň získal nějakou praxi v oboru. Ve svém volném čase rád sportuji, trávím čas s přáteli nebo pracuji na svých osobních projektech.