Náš tým

Martina Kulhánková, předseda spolku

Narodila jsem se v Praze, kde také celý život žiju. Vystudovala jsem střední ekonomickou školu. Mám ráda knížky, filmy, dobrou hudbu, zábavu, přírodu, sluníčko, cestování a v neposlední řadě milé lidi. S odstupem devíti let se mi narodily dvě dcery, z nichž mladší Anetka od svých 17 let bojovala s hraniční poruchou osobnosti, a i přes velkou snahu tento boj nakonec vzdala a v necelých 21 letech svůj život dobrovolně ukončila. Navzdory mojí bolesti, nebo možná právě díky ní, jsem si uvědomila, jak neskutečně málo je pro lidi s HPO a jejich blízké pomoci a dostupných informací. Jelikož psychika nejde vyšetřit pomocí zobrazovacích metod jako zlomená noha, často to na ostatní působí tak, že si to člověk vlastně jen vymýšlí. A tady je prapůvod toho, proč jsem se rozhodla založit pacientskou organizaci pro lidi trpící HPO a jejich blízké. Přála bych si, aby byla všem těmto lidem dopřána péče, jakou potřebují a jakou si zaslouží, aby se na duševně nemocné už nikdy nikdo nedíval skrz prsty a nevysmíval se jejich vnitřní bolesti.

Míla Čermák, místopředseda spolku

Narodil jsem se v Chomutově a celý život bydlím a pracuji na Chomutovsku. V 7 letech jsem onemocněl cukrovkou (DM1) a jako malý kluk jsem si umínil, že vynaleznu lék na cukrovku a všechny diabetiky vyléčím. Jsem člověk, který chce pomáhat lidem. Jako předseda pacientské organizace PaciMed pomáháme lidem s civilizačními chorobami – obezitou, diabetem a kardiovaskulárními nemocemi. Při své práci i v soukromí jsem se potkal s lidmi s HPO a zjistil jsem, že se jedná o poruchu, která je ve společnosti velmi opomíjená a stigmatizovaná/démonizovaná /zatracovaná, psychologové se jí vyhýbají a neradi jí řeší. Proto jsem se rozhodl pomáhat lidem s HPO lépe zvládat tuto poruchu, více informovat veřejnost, získávat podporu pro pacienty a pomoci jim lépe zvládat život, sociální začlenění a pracovní a soukromé uplatnění.

Veronika Tréglová, člen výboru

Narodila jsem se jako první dítě v rodině — citlivá duše s tichým vnímáním světa, který byl na mě často příliš hlučný, příliš rychlý a příliš nátlakový. Už jako malá jsem si žila ve svém vnitřním vesmíru plném fantazie, hlubokých pocitů a myšlenek, které okolí většinou nechápalo. Sestru jsem obdivovala – byla v mých očích silná, energická, odvážná. Já jsem se často cítila "jiná". Křehčí. Ztracená.

Vystudovala jsem vyšší odbornou školu sociální pedagogiky, kde mě nejvíce přitahovaly předměty jako psychopatologie, logoterapie a různé terapeutické směry. Bavilo mě hledat smysl, pochopení, cesty. Přesto jsem se po dokončení školy necítila šťastná — spíš prázdná. Něco zásadního mi stále chybělo.

Zlom přišel, když jsem objevila DBT terapii a díky Martině se přidala do terapeutické skupiny určené pro lidi s hraniční poruchou osobnosti. Tam jsem se poprvé necítila jako někdo "mimo", ale jako člověk, který jen potřebuje nástroje, přijetí a vedení.

Slova "černobílý život" přesně vystihují mé myšlení před DBT. Dnes už vnímám svět v odstínech, barvách, paradoxech. Učím se nebýt dokonalá, ale být skutečná. Hledat rovnováhu. Nepatřit za každou cenu, ale ctít svou jedinečnost a zároveň zůstat propojená s druhými.

Rovnováha je pro mě dnes víc než jen cíl. Je to životní filozofie. A s hlubokou vděčností ji nyní předávám dál.

Adéla Šmídová, člen výboru

Vyrůstala jsem v malé vesničce kousek od Loun. Mojí největší vášní je běh a nejšťastnější jsem někde v přírodě. Ráda poslouchám hudbu a podcast Opravdové zločiny. Kreslím, píšu a trávím čas s přítelem. Do pacientské organizace jsem se rozhodla zapojit, protože sama moc dobře vím, jaké to je, když vás den co den provází touha neexistovat. Nevědět, kam jít, na koho se obrátit, komu se svěřit. Moc bych si přála, aby tuhle bezmoc a bezvýchodnost situace nemusel už nikdo další cítit. Sama trpím hraniční poruchou osobnosti, mimo jiné mě trápí poruchy příjmu potravy, úzkostně depresivní stavy, panické ataky. Prošla jsem mnoho psychiatrických ambulancí a mám za sebou několik hospitalizací. Naše psychiatrické zdravotnictví s touto poruchou zatím bohužel příliš pomoci nedokáže. Věřím, že organizace Černobílý život dá lidem s HPO vše, co skutečně potřebují, především ale citlivý a lidský přístup. A to je právě to, co během své léčby nejvíce postrádám. Mým cílem je nebát se a naučit se o psychických problémech mluvit, nestydět se za svoji nemoc, přispět tak k osvětě a prolomit stigma, které kolem HPO stále panuje. V organizaci chci být po ruce všem těm, kteří to vnímají stejně a kteří mě budou potřebovat.

Ing. Nikola Dvořáková, člen výboru

Narodila jsem se v roce 1991 v Praze. Vystudovala jsem Českou zemědělskou univerzitu v Praze, obor Hospodářská a kulturní studia na Provozně ekonomické fakultě. Ráda cestuji, trávím čas s rodinou a přáteli, mám ráda dobré jídlo a slunečné počasí. Jsem dcerou Martiny Kulhánkové, autorky knihy Život na houpačce. Společně jsme založily instagramový účet @život_na_houpačce, který navazuje na profil @dívka_bez_hranic, který spravovala moje sestra Aneta Nela Kulhánková. Společně s mámou a nyní i s dalšími kolegy se snažím v rámci projektu Černobílý život o destigmatizaci psychických onemocnění a duševních poruch, zejména hraniční poruchy osobnosti, která se stala osudnou naší Anetce. Přeji si totiž, aby už další pacienti a jejich rodiny či přátelé nemuseli procházet tím, čím jsme si s naší Anetkou v průběhu její léčby museli projít my

Mgr. Nelly Kalinová, PhDr. psycholožka III. interní kliniky VFN a 1. LF UK

Nelly Kalinová vystudovala jednooborovou psychologii na PedF UK. Klinické zkušenosti sbírala v rámci stáží mj. v Psychiatrické nemocnici Bohnice, Národním ústavu duševního zdraví, INEPu a na několika dalších mimopražských klinikách. Nyní se druhým rokem věnuje psychodiagnostice, poradenství a psychoterapii v rámci oddělení obezitologie 3. interní kliniky VFN.

Mgr. Soňa Rolexová, psycholožka

V pomáhajících profesích se pohybuje od roku 2014, převážně v neziskovém sektoru (Klokánek, Nízkoprahové zařízení pro děti a dospívající, Chráněné bydlení pro osoby s duševním onemocněním), dále pracovala jako školní poradenská psycholožka. Nyní má vlastní psychoterapeutickou praxi.

Vystudovala jednooborovou psychologii na PedF UK. V současnosti dokončuje systematický psychoterapeutický výcvik v Gestalt psychoterapii v Institutu pro výcvik v Gestalt terapii (IVGT). Dále absolvovala Kompletní kurz Krizové intervence pod vedením MUDr. Roberta Kačeňáka a další kratší kurzy tematicky zaměřené na mindfulness a relaxační techniky.

Mgr. Barbora Mlázovská, psycholožka

Barbora Mlázovská vystudovala jednooborovou psychologii na PedF UK. Dlouhodobě se zabývá problematikou ohrožených dětí a dospívajících a léčbou traumatu. Pracuje již několik let v Klokánku. Dále v organizaci Natama jako terapeutka a rodinná poradkyně. Má zkušenosti s prací s lidmi s duševním onemocněním v organizaci Bona. S klienty s HPO pracovala v Psychiatrické nemocnici Bohnice v denním stacionáři pro poruchy osobnosti. Je ve výcviku systemické psychoterapie a má hotový kratší výcvik v dyadické vývojové terapii. Absolvovala on-line kurz DBT Skills od Marshy Linehan (zakladatelka DBT terapie)

Mgr. Renata Herentinová, psycholožka

Klinická psycholožka zaměřující se na léčbu lidí s hraniční a dalšími poruchami osobnosti, certifikovaný TFP terapeut

Mgr. et Mgr. Dagmar Halo, psycholožka

psycholožka, učitelka, pracovnice v sociálních službách

Pracuji jako psycholožka ve zdravotnictví s dospělými klienty v krizovém centru PN Bohnice, s dětmi a dospívajícími v SOS vesničkách a samozřejmě v Reset centru. Na 3. interní klinice VFN jsem se věnovala pacientům s obezitou a diabetem. Jsem ve výcviku v psychoanalýze. Na Univerzitě Palackého pokračuji v doktorském studiu. Ve volném čase se ráda hýbu, chodím do kopců a hledám způsoby, jak vyřešit neřešitelné

Bc. Alice Kleplová – Alič Ka, peer konzultant

Narodila jsem se v Chomutově v roce 1986. Do Prahy jsem se přestěhovala, když jsem šla na vysokou. Vystudovala jsem humanitní studia na Karlově univerzitě. Studium psychologie a filosofie mi zřejmě pomohlo k překonání mnoha náročných období. Mám desetiletého syna, tři kočky a nahého psa. Naplnění cítím v pomoci druhým. . Ráda čtu, cestuju, sleduju hnízdění čápů, miluju slunce a moře, ale naučila jsem se vidět krásu i v deštivém dni. Kromě gamblingu jsem si prošla snad vším, mám HPO, 18 let jsem se potácela s PPP, alkoholismem a drogami, úzkostnou poruchou, panickými atakami, sociální fobií. Ztotožňuji se s myšlenkou, že nejhorší lidská vlastnost je lhostejnost, proto chci v Černobílém životě pomáhat osobám s HPO zvládat jejich boj s emoční bolestí jako peer a jejich blízkým pomoci "hraničáře" pochopit, a zároveň pomoci kolegům s čímkoliv bude v mých silách. Věřím, že i s HPO se dá žít kvalitní život, že lze překonat vnitřní prázdnota, klíč k zotavení vidím v přijetí, lásce, respektu a vděčnosti a mým heslem je "teď, tady"

Mirka Stonožka Špíšková, lektorka výtvarných workshopů 

Narodila jsem se v Praze, jako prostřední ze tří sourozenců. Vystudovala jsem zde střední ekonomickou školu.

Mezi mé záliby patřilo od mala čtení knih, sport a výtvarničení. S postupujícím věkem jsem však sport postupně vyřadila a zůstalo převážně jen to výtvarničení, spojené s občasnou prací s dětmi. Sama mám dvě odrostlá dítka, dceru a syna. 

Jelikož vím, jak tvoření čehokoliv, co je za námi vidět, dokáže dělat radost, poskytuje potřebný klid a navozuje pohodu, budu ráda, když se o to podělím i s členy Černobílého život

Kačka Perglová, PR specialista

Jsem studentka VŠ v oboru marketing. Už pár let se vzdělávám v tématech duševního zdraví, zejména ve vývojové psychologie a neuropsychologii. Ráda čtu, maluji, píšu a cvičím yogu. Jako velkou sílu vidím v mindfullness a v práci s dechem. Mezi své silné stránky řadím otevřenost, sílu a ochotu pomoci. Mezi ty slabší pak svoje duševní zdraví, i když to je vlastně taky velká síla. Jsem osobnost, která vykazuje rysy emočně nestabilní osobnosti hraničního typu. O diagnóze vím už 3 roky. V té době jsem na to byla sama, žádnou komunitu jsem neznala a ani jednoho člověka, co by si procházel tím stejným. Mám za sebou 2 suicidální pokusy, několik let trápení a celý život velké emoční bolesti. Mou cestu mi obrátila dialektická behavoriální terapie. Nemůžu ani ve slovech říct, jak moc mi tato terapie pomohla a ukázala život, který mi stojí za to žít. Po větší i menší stabilizaci mých některých ohrožujích rysů mohu zase studovat a dávat své komunitě zpět a budovat jí. Chci ostatním ukázat, že je to do určité míry možné a dát jim naději. Proto jsem velmi ráda, že mohu zkombinovat obor, který studují, s tím, v čem vidím velký smysl, a to je tato organizace a jak velkou práci do ní všichni dávají. Je moc fajn, když se člověk cítí, že je někde vítaný, i s tím, čeho se sám bojí.